Nebezpečný svět zvířat

Některá zvířata příroda obdařila schopností vyvinout velkou rychlost. Například gepard nebo jiné kočkovité šelmy. Některým dala do vínku umění skrýt se před nepřítelem. Takovými vlastnostmi oplývají některé druhy motýlů. A jsou obyvatelé říše zvířat, kteří mohou disponovat jedem. Ono to ale není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

·        Jedovatá zvířata bychom si mohli dále rozdělit do dvou skupin.
a)     Ti, kteří mohou aktivně použít jed. Většinou tito tvorové využívají své zbraně k ulovení kořisti. Určitě si každý vybaví některé druhy nebezpečných hadů.
b)    Druhá skupina je mnohem početnější. Patří sem živočichové, kteří jsou sice vybaveni jedem, ale za jejich života je jim to tak trochu houby platné. Oni ho totiž neumějí použít. Svému lovci se pomstí až ve chvíli, kdy si je naservíruje ke svačině.

Jedovatý jednou, jedovatý provždy

Složení jedů je velice složité a dalo by se říci, že dobře propracované. V této oblasti si dala příroda opravdu záležet. Některé jedy mrtvých zvířat ztrácejí postupem času na síle, a nakonec jsou zcela neškodné. Není tomu tak ale vždy. Jsou druhy, které zůstávají prudce jedovaté i po smrti. Příkladem může být perutýn.
o   Pozor si musíme dávat i na dávno mrtvé zmije.
o   Jestliže se škrábnete o její zub, budete mít stejné následky, jako by byla ještě naživu.

Největší nebezpečí je v moři

Za jednoho z nejnebezpečnějších živočichů považují lidé štíra. Není ale tak docela pravda, že každý příslušník této početné skupiny je pro člověka smrtelně jedovatý. Štírů je přibližně tisíc různých druhů, z nichž jen deset je pro nás tolik nebezpečných. Nejjedovatější tvorové jsou ukryti pod mořskou hladinou. Jedná se o tolik obávané medúzy, které patří do větší rodiny s přiléhavým názvem žahavci. A v které zemi číhá z tohoto úhlu pohledu nejvíce nebezpečí? V Austrálii. Tam se to těmi jedy jen hemží.